Po konci prázdnin vyvstane často otázka: „A byli jste někde v zahraničí? Podívat se někde jinde?“
Na dovolené u moře, dlouhé jízdy zpožděnými autobusy, krásné i hrozné zážitky. Překonání hranic v nás evokuje mnohé představy, na které se lze dívat i více metaforicky – osobněji. Kde stojí naše hranice a jak je vytyčit a respektovat? Máme své hranice překračovat? Jak se na to připravit? Nestavíme si kolem sebe jenom hradby, jež nás střeží v osobní mučírně – v naší hlavě?
Janek Poláček (18 let)
