Miluji tě
nemůžu spát a tak nějak přemýšlím ze možná záleží mu na mě,
když ochoten je po mém boku stát a tolik úsilí vkládat do mě,
proč ale trápit by se měl když jsem jen další problém,
ten hlas v hlavě mi zazněl že tohle zavání jen dobrem,
ale co když ztratí zájem a opustí mě hned,
protože si musí pojít bojem a co když zbyde jenom led,
svoje srdce sice chráním moc
ale neprosím se o pomoc,
další den a další noc já už nevím co je cnost,
proč se mnou on chce být když z dálky já ho nevolám,
on možná o mě chce se bít a já už zkrátka neodolám,
dotyk jeho jak oheň hřeje, ale jo to vážně to co on si přeje?
hlava křičí utíkej ale srdce se ho drží,
tak mi ale neříkej že se ti všechno mlží,
já snažila se tomu bránit a necítit co cítím teď,
já snažila se sebe chránit ale ty jsi zbořil moji zeď,
já už nevím co mám dělat přemýšlím furt dokola,
že musíš ze židle se zvedat aby nastala ta poklona,
já vážně snažím se to vybojovat ale srdce říká jen ty slova spoj,
tebe přece nejde nemilovat já prohrála jsem tenhle boj…
a teď už nevím co mám dělat když nevím kam jít dál,
a už mě nebaví jen koledovat a snažit se přežít tenhle zmar,
já už kašlu na pravidla i když vím že jsem jen dítě,
roztahuju moje křídla a říkám ti že miluji tě…
Tereza Vlasáková, 16 let
Zklamání.
Vzpomínám na dětství na ty krásné časy
“Už víš kdo dá ruku ti k” – “šiji”.
není ti něco? bolí mě u patra.
v dálce vlak, jak sebe přežiji?
Jsem teď Pan Vážný, páč smutek se káže
tu kněz, jež to všechno bez kuráže
když je ti zima, nikdy nedokáže.
Pomoc si…
Jsem teď Pan Důležitý, neb strach se káže
tu prorok, on všechno bez kuráže
když je ti do spaní, nikdy nedokáže.
Pomoc si…
Jsem teď Pan nikdo, protože nic
tu prorok, kněz jež to nic
když se probouzíš, nikdy nic.
Pomoc si…
Janek Poláček (19 let)