Zajímavé články, rozhovory a texty

Dnešné deti sú rozmaznané a nepripravené na život, rodičia majú priveľké očakávania, Psychiater Peter Pöthe

Nečíst, Miroslav Krobot

(pojednání k Dialogickému jednání)

Chvála přednesu, prof. Ivan Vyskočil

Děti by si měly projít vlastním neúspěchem

Zajímavý článek jak jsou neúspěchy v životě důležité a jak je nezbytné, aby se člověk naučil s neúspěchy pracovat již v dětství.

Jak zvládat současnou situaci covid-2019

Rozhovor s psychologem prof. Jiřím Šípkem

Rozhovor s Robertom Krause 

s neuropsychologem a neurovědecem mimo jiné i o tom, jak je důležitý experiment

Rozhovor v Talk show Andrey Poláčkovej na Rádio Slovensko

 Desatero improvizace

  1. Pracuj s chybou 
  2. Buď opravdový a přijímej se takový, jaký jsi
  3. Buď tady a teď 
  4. Užívej si hru
  5. Buď zvědavý 
  6. Riskuj 
  7. Buď konkrétní 
  8. Nech vyniknout druhé 
  9. Ano a… přijímej nápad a rozvíjej jej. 
  10. Hlavně KLID – útok ani útěk nejsou řešení

Rozhovor Jiří Kabal

„Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče.“

Děti musí zažít i nepohodlí. Nevozte je jen autem a nedělejte vše za ně!

Vzbudit ho a vydržet tu protivnost, než se probere. Namazat chleba k snídani, připravit svačinku. Obléknout, odvézt do školky či školy. Vyzvednout v přesný čas, aby nemělo psychickou újmu. Dovézt na kroužek. Pozvat na odpoledne pár kamarádů. Co bude chtít k večeři? To nemáme, ale skočím do večerky. Hodinové uspávání? Není problém. (Číst dále)

Rozhovor s filozofkou Annou Hogenovou

Hogenová: Pořád si na něco hrajeme, žijeme odpojení od sebe, to plodí deprese, úzkost “ Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost, deprese, a vyhoření. Musíme žít z vlastního pramene, život je hledání sebe sama. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí, dnes nechceme znát sami sebe, je to pomalé, zatímco svět letí v úprku, říká filozofka Anna Hogenová. Dodává, že jsme roztříštění, zoufale se hledáme, musíte si najít vlastní cestu, ne kopírovat ostatní, jak je nám ze všech stran podsouváno. Když je člověk sám, vyčistí se prý od balastu dnešní agresivní doby.“ (z Aktualne.cz). Potkat se sami se sebou skrze naše tělo, hlas, řeč a hru. A v Dialogickém jednání skrze rozhovor s vnitřním partnerem, o kterém mluví  Hogenová. 

3xIvan Vyskočil

„O divadle jednoho herce Vyskočil hovoří jako o zvláštním případu praktického divadla…Ve chvíli, kdy něco pouze plníme, vyrábíme klišé, hotovost. Vše bereme jako dané, předpřipravené, chceme to mít snadno a rychle. Proti tomu stojí kvality praktického studia, kdy věci zakoušíme na vlastní kůži, kdy jde o zkoušení, osobnostní výpověď, sdělení. Vyskočil apeluje na lidské kvality autentické, etické, mravní. Říká, že toto se děje ve chvíli, kdy pracujeme na vlastním autorském textu nebo autorsky zpracováváme text druhého. Důležité je trvání jako nutná etapa vývoje, kdy si uvědomujeme proces tvorby, který nám tříbí vlastní múzický smysl, nadání a vědomí, „Člověk – herec, umělecká osobnost v sobě poznává autora, a to z nutnosti!“…Dá se totiž předpokládat, že v každém z nás třímají potlačované herecké touhy, ambice. Proto by bylo dobré zakusit na vlastní kůži divadlo jako divadlo ve stavu zrodu. Nejde o hraní, ale sebepoznání, hledání, setkání se sebou i obecenstvem.“ z textu Evy Slavíkové 3xIvan Vyskočil (Michal Čunderle, Přemysl Ruth, Eva Slavíková)

Z dopisu prof. Osolsobě

„Víte milí studenti, jak se pozná pravé umění od umění nečistého a zlořečeného? Dá se to poznat, ne že ne, není to jen subjektivní. Prvoplánově neuráží náboženské cítění, nehanobí, nenadýmá se, není křečovitě ideologické, ale jemně propracovává tvar a myšlenku, hledá harmonii, hlubší radost a nadějí, lepší vidění a poznání.“ prof. Petr Osolsobě.

Rozhovor Max Kašparů

Profesor, doktor medicíny, teológie i pedagogiky, doktor filozofie i doktor honoris causa. Najmä však psychiater a teológ, v ktorom sa tieto dve cesty spájajú. Jaroslav Maximilián Kašparů bol hosťom Katy Martinkovej. 

Z rozhovoru o důvěře

„Budu-li o nějakém dítěti přesvědčen, že z něho nic dobrého nevyroste, že „zraje pro šibenici“, pak aktivně činím něco pro to, aby se takovým stalo, a moje očekávání naplnilo. Naštěstí to ale platí i v opačném směru.“ psycholog PhDr. Jaroslav Šturma.

Z knihy Marka Orka Váchy Neumělcům životaVacha