Co říká o děsivosti svobody a jak souvisí s Dialogickým jednáním, kterým si u nás děcka procházejí, dvacetiletý Janek Poláček? – Janek k nám do TALENT drama studia docházel několik let a nyní je členem redakční rady časopisu Dialog:
(Úryvek z rozhovoru nového čísla našeho čtvrtletníku Dialog. Celý rozhovor v březnovém čísle vám přineseme co nevidět)
Co ty a Dialogické jednání?
Mě se víc líbilo sledovat zkoušení lidí u Dialogického, než ho dělat. Myslím si, že by si ho měl zkusit každý. Pro mě bylo ale hodně restriktivní.
Restriktivní? Vždyť Dialogické jednání je založené právě na největší svobodě.
Právě. V tom je ta restrikce. Že člověk nemůže používat rekvizity, hrát si s publikem, něco vytvářet. Je meditační. V tom je super, ale zároveň náročné. Je jednodušší říkat příběh, improvizovat podle zadání: tady je podložka, staneš se žížalou. V tom se mohu aktualizovat. Ale svoboda Dialogického je děsivá. Ano, jsou v Dialogickém pravidla, ale ty to hodně komplikují. Svoboda vše komplikuje.
Malé děti si to užívají.
Těžké je to u teenagerů. Hodně se bojí, obávají se svobody, neví, co mají dělat bez zadání. Jsou ztraceni ve svobodě. Svoboda je “ochrnující”. Člověk se bojí. Ve svobodě Dialogického jsi jako na poušti. Nic moc tam není, můžeš si dělat co chceš. A ty vůbec nevíš co.
Myslím, že Vyskočilovi (Prof. Ivan Vyskočil “otec” Dialogického jednání) šlo právě o to. Dát lidem naprostou svobodu se uskutečnit.
Právě to je posilující. Když si člověk projde určitou zkušeností,…, už se potom tolik nebojí a není ztracen ve svobodě.
Ptala se Erika Merjavá. Odpovídal Janek Poláček (20 let)
