Sebereflexe
Sebereflexe je důležitá, protože nám pomáhá dívat se na sebe a své jednání očima druhé osoby. Můžeme potom najít nové nápady a názory. Podle mě v životě je nejdůležitější učit se o sobě a poznávat sám sebe. Protože nikdo jiný s vámi nezažil všechny okamžiky, nikdo jiný nemá stejné vzpomínky, myšlenky ani cokoliv jiného. Proto je důležité poznat sám sebe, protože se sebou žijeme celý život. A sebereflexe nám pomáhá nejen podívat se na sebe samého očima druhé osoby, ale zároveň nám pomáhá poznat sebe samotného ze všech úhlů a stran. Pomáhá nám dělat rozhodnutí, která budou správná. Ne pro nikoho jiného, ale skutečně pro nás, pro vás. Nikdo jiný vás neovlivňuje. Jste to jen vy. Ale máte více možností a všechny ty možnosti jsou vaše a jste to opravdu vy. Emílie, 13 let (skupina Rozmach)
Sebereflexe
Jsem to já, jen já! Je to jen má chyba. Jen já jsem viníkem. Jak je občas těžké to uznat… Člověk se lehce vyskytne v nepříjemné situaci, ale je ještě lehčí svést vinu na někoho jiného. Sebereflexe je důležitá, to ano, ale jen do nějaké míry. Kdyby lidé neustále vinili jen sebe, za všechno zlé na tomto světě, nejspíše bychom tu vinu neutáhli, a kdo ví, jak skončili. Občas člověk toho beránka potřebuje. Samozřejmě, že bychom neměli ubližovat druhým, to jistě ne. Ale občas neházet všechnu špínu jen na sebe je správně, vím, takhle to vyzní špatně… Nemyslím tím, že bychom měli ubližovat druhým a házet vinu na ostatní. Přeci jenom, jsme živí tvorové a ne roboti. Nejsme naprogramováni k tomu, abychom byli perfektní. Ale i my jsme pouze lidi… Lidi dělají chyby. Lidi mají problémy. A sice sebereflexe je důležitá, ale stejně tak důležitá je i sebeláska a sebevědomí. Znám dost lidí, co se neustále omlouvají i za úplné blbosti, za které pořádně ani nemohou… Čiší z nich sebekritika. Adéla, 14 let (skupina Rozmach)
Vzdor a dítě
Beru to jako první krok k poznání, vzdor. První krok dítěte k sebepoznání, vzdor… Říct ne, říct nelíbí se mi to, nechci to… čistě ne. Děti ze začátku berou vše, co rodiče řeknou jako samozřejmost. Vše, co řeknou, je správné. Vše, co řeknou, je tak. Vše, co řeknou, je tvou pravdou. Ale nastane moment ve vývoji dítěte, jako jedince, kdy si uvědomuje, že to takto nemusí být. A co když je všechno, co jim bylo dáno, lež? Je to ovlivněno lidmi a společností, se kterou se stýkají. Začnou vnímat i jiné, jako možnost k porozumění života a lidské společnosti. Začínají přirozeně brát v potaz i názory jiných, ze kterých poté dělají vlastní zakončení, čili názory na názory. Takto funguje naše společnost. Naslouchej druhým a vymysli kompromis, abychom všichni byli spokojeni a tak drželi pospolu, čímž toto řízení společnosti čím dál více ovlivňuje dítě. Vzdor dítěte bere většina rodičů negativně. „On furt odmlouvá, jemu se to nechce dělat, jeho to nebaví, neví co chce, nedělá nic…“ Ale ono to není jen ze strany dítěte, ale je to rodič, který to bere jako vzdor. Dítě se začíná prosazovat jako nastávající jedinec a dává to najevo. Avšak rodiče to berou jako odpor tomu, co si myslí, že je správné, a že tak dítě musí fungovat, jako vzdor vůči nim. Ale to je vzdor rodičů. Oni nechtějí přijmout změnu dítěte, nechtějí přijmout to NE dítěte. A vzdor je shozen na dítě. “To dítě vzdoruje”. Ano, ono vzdoruje vzdoru rodičů. Amálie, 16 let (skupina Spektákl)
Sebereflexe
Asi jsem paranoidní. Sebereflexe je mi nepříjemná. Nerad si říkám, že já jsem udělal něco špatně. Proč bych měl dělat chyby pořád jen já? Vždyť jistě nejsem jediný, kdo kdy provedl, nebo řekl něco špatného. Určitě ve většině sporů nejsem ten, který udělal chybu. Ostatní jsou špatní… aspoň myslím. I když bych rád vrátil špatné okamžiky svého života, tak už je asi pozdě. Měl jsem se nad tím zamyslet dřív, teď je už moc pozdě. Příště se budu snažit přemýšlet nad tím, jestli já nejsem ten, kdo udělal chybu. Quido, 14 let (skupina Rozmach)
