Inspirací pro následující texty se staly myšlenky Hannah Arendtové z její knihy Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla. Že zlo nevzniká nutně z nenávisti nebo fanatismu, ale z bezmyšlenkovitosti.
Co je to zlo? Možná je to když si kupuju vajíčka, co nejsou bio. Možná spíš, když křičím na mámu. Je v našem každodenním životě. Někdo v metru nepustí starší paní sednout. Nejsou to jenom vraždy a války, i když těch taky není málo. Nikdo se nikdy neomluví.
Kdybychom se všichni snažili být lepší, existovalo by méně zla? Asi ne. Vždyť zlo bývá i to, že na některé lidi zapomenu. Zlo jsou nemoci, když tě někdo nemiluje zpátky. I kdybychom si všichni řekli, že se budeme snažit víc, nakonec bychom stejně zajeli do starých kolejí. Zlo je totiž jednodušší než dobro.
Dobrota a laskavost mohou být zvyk, ale když je svět neoplácí, tak o nich taky začneš pochybovat. Můžeš si stokrát tvrdit, že jsi dobrý člověk, že bys nikdy nikomu neublížil a přitom si kupuješ čokoládu s palmovým tukem. Kvůli ní nemají některý lidi, kde žít. Chceš si koupit bio rajčata, ale nevíš že se do Česka dováží letadlem. Takže tím, že si dáš rajče, vlastně způsobuješ oteplování a brzký konec naší planety.
Stejně jednou umřeme. Všichni to víme, a proto jsme asi všichni tak zlý. Proto se zabíjíme dřív, než můžeme poklidně spočinout.
Bětka Hronová (16 let)
Když se z vás stane monstrum, které nemá problém poslat lusknutím prstu na smrt tisíce bezmocných tvorů, co jste? Člověk? Zvíře? Tvor? Rozhodně nejste nic, co má srdce, a teď nemyslím srdce, které pomáhá okysličovat krev. Myslím srdce, ve kterém máme soucit, emoce jako je láska, strach, duševní bolest, vztek a tak dále. Plnit rozkazy je asi v některých situacích správné, ale to jen v případě, kdy jste schopni říct: “S tímhle nesouhlasím”, nebo “Tohle neudělám”. Mít svůj názor. A když budete v situaci, že buď zabiju tisíce lidí, nebo umřu, tak radši obětuji svůj život, než aby zahynuli ti, co nic neudělali.
Marie Macková (15 let)
Kromě myšlenek filozofky Hannah Arendtové se nám stal inspirací i text o Svobodě z knihy Prorok libanonského básníka Chalího Gibrana. Co na téma svobody říkají mladí lidé ze skupiny XOXO?
Sběrač višní
Jsem sběrač višní. Každé ráno sbírám višně až do oběda, je to moje práce. Je-li víkend nebo ne, prší-li nebo praží, mám na to náladu či ne – každé ráno vstávám a jdu sbírat višně. Po obědě mám nějakej ten čas, ale tady na vesnici toho není moc co dělat, a zpátky do města se nemám proč vracet. Už je to osm let, co jsem se semka přestěhoval.
Ale sbírat višně mě baví. Přes to, že musím vstávat, přes to, že je to moje odpovědnost. Je v tý rutině něco kouzelného, něco uspokojujícího. Baví mě to. A konečně se dá říct, že všechny ty roky, co jsem studoval na architekta, se mi vyplatily. Nemyslím tím, že mi je ten obor nějak užitečný, nebo že tu na vesnici projektuju baráky. Ta moje snaha dosáhnout něčeho většího, dosáhnout svobody, mi na konci ukázala, že jsem tu svobodu už měl od začátku.
Ta iluze, to mladí. Pořád se za něčím ženou, pořád mají ty mincičky v očích. Chtějí víc a víc svobody, což samozřejmě znamená víc a víc prachů. Nikdy se nemůžou spokojit s tím, co mají. Já jsem se ale spokojil. Konečně se cítím svobodným.
I přes to, že každé ráno musím jít sbírat višně.
Bogo Jerjomenko (17 let)
Svobodnej
Kdybych byl 100% svobodnej, tak bych si dělal, co bych jenom chtěl. Chválil lidem na ulicích outfity, dloubal se v nose při pracovních pohovorech, prohraboval bych koše, nebo bych si vzal tamhle tu nádherně vypadající hranolku. Pracuju v Burger Kingu. Nesnáším to. Smažím hranolky, ale nemůžu je jíst. Je to hrozný. Člověk prostě nemůže odolat pokušení. A když neodolá, tak ho mučí. Strčí mu místo hranolek prsty do friťáku. Pak je máš celý červený a nejde s nima hejbat.
Hugo Doubrava (15 let)
