{"id":1366,"date":"2025-01-19T21:05:11","date_gmt":"2025-01-19T20:05:11","guid":{"rendered":"https:\/\/www.talentdrama.cz\/?page_id=1366"},"modified":"2025-01-19T21:05:12","modified_gmt":"2025-01-19T20:05:12","slug":"povidky-leden-2024","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/www.talentdrama.cz\/en\/povidky-leden-2024\/","title":{"rendered":"Pov\u00eddky, leden 2024"},"content":{"rendered":"

Prodava\u010d s mlhou<\/strong><\/h4>\n\n\n\n

Na rohu ulice, kudy chod\u00ed snad jen zima a tma, blik\u00e1 jemn\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Lehce osv\u011btluje vyz\u00e1blou postavu se zk\u0159ehl\u00fdma rukama, na kter\u00e9 nepravideln\u011b odkap\u00e1v\u00e1 vosk ze sv\u00edce. <\/p>\n\n\n\n

Bloud\u00ed tam prodava\u010d s mlhou. M\u00e1 pl\u00edce pln\u00e9 chladu a ztuhl\u00fdmi \u00fasty si p\u00edsk\u00e1 pro kur\u00e1\u017e. Volnou rukou za sebou t\u00e1hne voz\u00edk pln\u00fd mlhy. Postupuje pomalu, aby mu v\u00edtr nesfoukl sv\u00edci, a jednou za \u010das mus\u00ed zastavit \u00fapln\u011b a mlhu udusat, aby mu z voz\u00edku neutekla.<\/p>\n\n\n\n

Dnes m\u011bl \u0161patn\u00fd den. Prodal sotva dv\u011b nab\u011bra\u010dky mlhy a nestihl se vr\u00e1tit dom\u016f ne\u017e padla tma, a tak tu te\u010f bloud\u00ed. Sv\u00edr\u00e1 zuby bolest\u00ed – sv\u00edce u\u017e uho\u0159ela natolik, \u017ee se plamen t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdk\u00e1 jeho k\u016f\u017ee. Pal\u010div\u00e9 horko alespo\u0148 br\u00e1n\u00ed tomu, aby zcela propadl \u00fazkostn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n

Z\u00e1van v\u011btru rozmarn\u011b vyrazil prodava\u010di naproti. Plamen sv\u00edce se naposledy rozkmital, a pot\u00e9 nar\u00e1z zhasl. Prodava\u010d s mlhou se ocitl v naprost\u00e9 tm\u011b. <\/p>\n\n\n\n

Zastavil se a sna\u017eil se zaost\u0159it zrak na m\u00edsto, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed st\u00e1ly domy. Ani po chv\u00edli v\u0161ak nevid\u011bl nic ne\u017e beztvarou substanci, kter\u00e1 ho obklopovala. Pokusil se nahmatat hranu voz\u00edku, ale pouze napr\u00e1zdno m\u00e1chl rukou. Do mysli se mu pomalu za\u010dalo vkr\u00e1dat zoufalstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Sly\u0161el jsem v\u00edtr a \u0161um\u011bn\u00ed strom\u016f. Ano, zcela ur\u010dit\u011b jsem sly\u0161el v\u00edtr a stromy a najednou jako by se v\u0161echny zvuky zav\u0159ely do tepla a m\u011b tu zapomn\u011bly. Nesly\u0161\u00edm, jak mi bu\u0161\u00ed srdce – bu\u0161\u00ed mi srdce?! Rychle jsem nahmatal tepnu na krku. Zb\u011bsile pulzovala proud\u00edc\u00ed krv\u00ed, ale obvykl\u00e9 bouch\u00e1n\u00ed se neoz\u00fdvalo. C\u00edtil jsem tlak stoupaj\u00edc\u00ed z nitra hlavy, jak se sna\u017e\u00ed prodrat ven skrze mou lebku a u\u0161i. Byl jsem si naprosto jist\u00fd, \u017ee mi ka\u017edou chv\u00edli uma\u010dk\u00e1 mozek. Ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb, ka\u017ed\u00e1 c\u00e9vka, ka\u017ed\u00fd neuron bojoval o m\u00edsto, a z\u00e1rove\u0148 se hroutil pod v\u00e1hou vlastn\u00ed hmoty.<\/p>\n\n\n\n

Nadechl jsem se t\u00e9 anonymn\u00ed pr\u00e1zdnoty a p\u0159inutil se p\u0159em\u00fd\u0161let. Nevid\u00edm. Nesly\u0161\u00edm. Nev\u00edm, kde jsem. M\u00e1m hmat, to je dobr\u00e9. Co \u010dich? Znovu jsem se nadechl. Vzduch m\u011bl velice specifick\u00fd nasl\u00e1dl\u00fd od\u00e9r. Ten pach mi nep\u0159\u00edjemn\u011b pripom\u00ednal \u010dern\u00e9 l\u00e9ko\u0159icov\u00e9 bonbony, kter\u00fdmi m\u011b v d\u011btstv\u00ed ut\u011b\u0161ovala matka, kdy\u017e jsem se zranil nebo onemocn\u011bl. Ihned jsem na jazyku poc\u00edtil onu \u0161tiplavou mazlavou chu\u0165. Napr\u00e1zdno jsem polkl, abych ji zahnal pry\u010d.<\/p>\n\n\n\n

Krom\u011b v\u016fn\u011b bylo na vzduchu je\u0161t\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Byl neobvykle hust\u00fd. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu mi kladl odpor a p\u0159\u00ed\u010dil se mi v nose, vypl\u0148oval dutiny sv\u00fdm podivn\u00fdm tvarem.<\/p>\n\n\n\n

M\u00e1m hmat. M\u00e1m \u010dich. To je dobr\u00e9. Pokus\u00edm se propojit se se svou anim\u00e1ln\u00ed str\u00e1nkou a orientovat se pomoc\u00ed t\u011bchto dvou smysl\u016f. Jakmile nahmat\u00e1m cokoliv hmotn\u00e9ho, odvod\u00edm, kudy j\u00edt. S rozp\u0159a\u017een\u00fdma rukama jsem se zato\u010dil na m\u00edst\u011b. Nic. Pa\u017ee protnuly hutn\u00fd vzduch a smutn\u011b se spustily pod\u00e9l t\u011bla. Nevad\u00ed. P\u016fjdu rovn\u011b. D\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji mus\u00edm na n\u011bco narazit. Pomal\u00fdm v\u00e1hav\u00fdm krokem jsem se s p\u0159edpa\u017een\u00fdma rukama vydal vp\u0159ed.<\/p>\n\n\n\n

U\u0161el jsem p\u00e1r krok\u016f a zjistil jsem, \u017ee kroky nev\u011bdomky po\u010d\u00edt\u00e1m. \u010ctrn\u00e1ct. St\u00e1le nic. Znovu jsem se roze\u0161el. Ruce nata\u017een\u00e9 p\u0159ed sebe jsem ob\u010das prudce p\u0159ilo\u017eil ke krku, abych se ujistil, \u017ee tepna st\u00e1le pulzuje. Dvacet sedm. Tahav\u00e1 bolest mezi lopatkami mi p\u0159ipomn\u011bla, abych se narovnal. Kr\u00e1\u010del jsem d\u00e1l. T\u0159icet jedna. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee se st\u00e1le ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b sna\u017e\u00edm zahl\u00e9dnout alespo\u0148 obrys nebo st\u00edn, a \u017ee jsem u\u017e dlouho nemrkl. Zamrkal jsem a z o\u010d\u00ed mi vytryskl tenk\u00fd pram\u00ednek slz. Na tv\u00e1\u0159\u00edch jsem v\u0161ak nepoc\u00edtil \u017e\u00e1dnou vlhkost. T\u0159icet jedna. <\/p>\n\n\n\n

Znovu jsem se roze\u0161el. Ruce nata\u017een\u00e9 p\u0159ed sebe jsem ob\u010das prudce p\u0159ilo\u017eil ke krku, abych se ujistil, \u017ee tepna st\u00e1le pulzuje. T\u0159icet jedna. Narovnej se! T\u0159icet jedna. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee se st\u00e1le ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b sna\u017e\u00edm zahl\u00e9dnout – t\u0159icet jedna. T\u0159icet jedna? Zastavil jsem se a s obt\u00ed\u017eemi nas\u00e1l do plic vzduch. Tak jo. Nejsp\u00ed\u0161 jsem ud\u011blal chybu p\u0159i po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed. Te\u010f ud\u011bl\u00e1m p\u0159esn\u011b p\u011bt krok\u016f a spo\u010d\u00edt\u00e1m to: Dvacet sedm, dvacet osm, dvacet dev\u011bt, t\u0159icet, t\u0159icet jedna\u2026 Ur\u010dit\u011b jsem \u0161el po\u0159\u00e1d rovn\u011b? Spustil jsem se na v\u0161echny \u010dty\u0159i, abych m\u011bl jistotu, \u017ee neztrat\u00edm rovnov\u00e1hu a p\u016fjdu rovn\u011b. Zvedl jsem pravou ruku a levou nohu, posunul je vp\u0159ed, a kdy\u017e jsem je op\u011bt pokl\u00e1dal, m\u00edsto toho, aby se dotkly ploch\u00e9 zem\u011b, zvl\u00e1\u0161tn\u011b zapru\u017eily a m\u011bkce se vr\u00e1tily do p\u016fvodn\u00ed polohy. <\/p>\n\n\n\n

Kone\u010dkami prst\u016f jsem nahmatal sv\u00e9 kotn\u00edky. Tr\u010dely nahoru a lehce se dot\u00fdkaly m\u00e9ho \u010dela. Mal\u00e1tn\u011b jsem se oto\u010dil na b\u0159icho. Brada voln\u011b klimbala u kl\u00ed\u010dn\u00edch kost\u00ed. Nedok\u00e1zal jsem se postavit. Nebylo tu nic, o co bych se mohl op\u0159\u00edt, nic, z \u010deho bych se mohl zvednout, nev\u011bd\u011bl jsem, jestli se zvednu dol\u016f nebo propadnu nahoru, nec\u00edtil jsem \u017e\u00e1dn\u00fd dotyk, s ni\u010d\u00edm jsem nem\u011bl kontakt krom vlastn\u00edho t\u011bla, kter\u00e9 m\u011b zrazovalo, nev\u011bd\u011bl jsem, jestli m\u011b brn\u00ed noha, hlava nebo z\u00e1da, jestli jsou m\u00e9 svaly st\u00e1le \u0161lachama p\u0159ipevn\u011bn\u00e9 ke kostem, nebo se u\u017e rozpustily do st\u00e1le hust\u0161\u00edho vzduchu, kter\u00fd tak odporn\u011b p\u00e1chl l\u00e9ko\u0159ic\u00ed, zal\u00e9zal mi do \u017ealudku a vypl\u0148oval ka\u017edou bu\u0148ku, ka\u017ed\u00fd atom.<\/p>\n\n\n\n

Mus\u00edm d\u00fdchat, mus\u00edm konzumovat tu tuhou l\u00e1tku, co se m\u011b sna\u017e\u00ed rozervat, naplnit, sjednotit, rozpustit. Pros\u00edm! J\u00e1 jsem nekone\u010dn\u00fd n\u00e1dech, jsem bolest, kter\u00e1 nen\u00ed c\u00edtit, jsem vystydl\u00e1 kapka vosku. Pros\u00edm! Cht\u011bl jsem jen prod\u00e1vat mlhu\u2026<\/p>\n\n\n\n

Hana Sr\u0161\u0148ov\u00e1 (23 let)<\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

Na \u010dty\u0159ic\u00e1t\u00e9 osm\u00e9 rovnob\u011b\u017ece, metr v podzem\u00ed<\/strong><\/h4>\n\n\n\n

Minus p\u00e1t\u00e9 patro. Minus \u010dtvrt\u00e9 patro.<\/p>\n\n\n\n

-3<\/p>\n\n\n\n

-2<\/p>\n\n\n\n

-1<\/p>\n\n\n\n

…<\/p>\n\n\n\n

\u010c\u00edsla na odpo\u010dtu jdou dol\u016f. Ve v\u00fdtahu sv\u00edt\u00ed star\u00e1 blikaj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1rovka. N\u011b\u017en\u011b \u0159in\u010d\u00ed. Nen\u00ed to ale jen tak oby\u010dejn\u00fd v\u00fdtah, je pota\u017een k\u016f\u017e\u00ed, pozlacen\u00fd v\u0161ude, kde se to nezd\u00e1lo k\u00fd\u010dovit\u00e9. Dve\u0159e, velk\u00e9 dvojit\u00e9, jsou z masivu kr\u00e1sn\u00e9ho \u010dern\u00e9ho d\u0159eva. V\u00fdtah, zd\u00e1 se mi, von\u00ed u\u0161lechtilou starostou. A jeho \u010d\u00edseln\u00edk nekon\u010d\u00ed stovkou, kon\u010d\u00ed nekone\u010dnem. P\u0159\u00edzem\u00ed je na dosah. V\u00fdtah zastavuje.<\/p>\n\n\n\n

Rozev\u0159e svou \u0161irokou n\u00e1ru\u010d mal\u00e9 d\u00edvence, kter\u00e1 do n\u011bj vstupuje. Pomrk\u00e1v\u00e1 na d\u00edvenku, \u017e\u00e1rovka blik\u00e1. D\u00edvenka se porozhl\u00e9dne a jde p\u0159\u00edmo k \u010d\u00edseln\u00edku a zm\u00e1\u010dkne le\u017eatou osmi\u010dku odlitou ze zlata. Dve\u0159e se zav\u00edraj\u00ed, d\u00edven\u010diny dlouh\u00e9 rovn\u00e9 vlasy za n\u00ed vlaj\u00ed. M\u00e1 na sob\u011b modr\u00e9 \u0161aty, st\u0159ev\u00ed\u010dky a stuhu ve vlasech p\u0159ipnutou jehlou na \u0161it\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Na chv\u00edli blikne a za d\u00edvenkou se dve\u0159e zav\u0159ou. D\u00edvenka pojede dlouho. Nem\u00e1 ale hlad ani \u017e\u00edze\u0148, nenud\u00ed se. V\u00fdtah s n\u00ed cuk\u00e1 a \u0159in\u010d\u00ed. D\u00edvenka se po chv\u00edli st\u00e1n\u00ed posad\u00ed na ko\u017een\u00e9 seda\u010dky s v\u00fd\u0161ivkami slon\u016f v Africe. Sed\u00ed a d\u00edv\u00e1 se, jak se patra pomalu zv\u011bt\u0161uj\u00ed. A jak roste \u010d\u00edslo na ukazateli. Ob\u010das kdy\u017e proj\u00ed\u017ed\u00ed, zahl\u00e9dne jazzovou skupinu hr\u00e1t, ten motiv se opakuje.<\/p>\n\n\n\n

V\u00fdtah jede i k industri\u00e1ln\u00edm patr\u016fm, n\u011bkter\u00fdm mal\u00fdm jako \u0161pendl\u00edk a pr\u00e1zdn\u00fdm, jin\u00fdm pln\u00fdch lid\u00ed. A pak Tma. Tma, tma na mo\u017en\u00e1 dvacet pater, t\u011b\u017eko se j\u00ed po\u010d\u00edt\u00e1, kdy\u017e nev\u00ed v\u00edc, ne\u017e kolik m\u00e1 prst\u016f na nohou a rukou. Za\u010dne se trochu b\u00e1t, co kdy\u017e v\u00fdtah doopravdy jede v\u011b\u010dn\u011b? <\/p>\n\n\n\n

Bude sama. Bude smutn\u00e1. Bude proj\u00ed\u017ed\u011bt mezi jazzem a tov\u00e1rnou a tmou do konce? Zem\u0159e sama a nikdy nepozn\u00e1 l\u00e1sku. Novinka, sly\u0161\u00ed hlasy sk\u0159iv\u00e1nk\u016f, asi bude v patru zverimex\u016f…. „Vy, v\u00fdtahu, jedete na v\u011bky?“ Nesna\u017ete se m\u011b tu obelhat, nejsem hloup\u00e1. Musel jste p\u0159ijet, nemohl jste jet na v\u011bky v\u011bk\u016f.“ <\/p>\n\n\n\n

V\u00fdtah p\u0159estal d\u00e1vno mrkat, a odpov\u011bd\u011blo j\u00ed jenom vrz\u00e1n\u00ed \u017eeleza o \u017eelezo. Tma. Slab\u00e9 sv\u011btlo hudebn\u00edho kabaretu, vybrnk\u00e1van\u00e9 akordy. Jak dlouho je\u0161t\u011b d\u00edvenka pojede?<\/p>\n\n\n\n

„V\u00fdtahu, nem\u00e1\u0161 co vyhr\u00e1t, j\u00e1 mohu kdykoli vystoupit, a ty mus\u00ed\u0161 otev\u0159\u00edt, nechat m\u011b j\u00edt.“<\/p>\n\n\n\n

Dve\u0159e se zase rozestoupily, ale nikdo nenastoupil, jen chlad \u0161el z pr\u00e1zdn\u00e9ho skladu. <\/p>\n\n\n\n

D\u00edvenka neode\u0161la. Doma v sirot\u010dinci si budou muset po\u010dkat, nenech\u00e1 se zlomit hloup\u00fdm strojem, co jezd\u00ed jenom nahoru a dol\u016f. \u010cek\u00e1 na ni \u010dernovlas\u00e1, zl\u00e1, p\u0159\u00edsn\u00e1 vychovatelka, nenech\u00e1v\u00e1 ji hr\u00e1t si s jin\u00fdmi d\u011bv\u010daty, ona toti\u017e nen\u00ed na jejich \u00farovni. Je zpupn\u00e1 a nespole\u010densk\u00e1 –  podle vychovatel\u016f. Jsi mal\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161era, d\u00edvce \u0159\u00edkali. P\u0159iv\u00e1zali ji k posteli, na\u0161t\u011bst\u00ed slab\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Na chv\u00edli se \u017e\u00e1rovka rozsv\u00edtila, proz\u00e1\u0159ila sklad a v\u0161echny jeho poklady a r\u016fzn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed odpad. D\u00edven\u010diny o\u010di t\u011bkaly sem a tam ne\u017e se dve\u0159e zav\u0159ely.<\/p>\n\n\n\n

V\u00fdtah jel d\u00e1l, stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm. Pak se stalo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Kdy\u017e se masiv dve\u0159\u00ed odsunul, st\u00e1ly dv\u011b d\u00edvky naproti sob\u011b.<\/p>\n\n\n\n

„V\u00fdtah musel jet nahoru, jinak by se sem nedostala,“ \u0159ekly ob\u011b nar\u00e1z. Pohl\u00e9dly na sebe nech\u00e1pav\u011b. <\/p>\n\n\n\n

„Pot\u0159ebuji nahoru,“ \u0159ekla ta d\u00edvka mimo v\u00fdtah s modr\u00fdma o\u010dima a kudrnat\u00fdmi blon\u010fat\u00fdmi vlasy. „J\u00e1 chci v\u011bd\u011bt, co je tam dole, nejela jsem celou tuhle cestu zbyte\u010dn\u011b.“ Odpov\u011bd\u011bla j\u00ed ta ve v\u00fdtahu. <\/p>\n\n\n\n

„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee tam nen\u00ed nic ne\u017e hr\u016fza a smutek, pros\u00edm, pros\u00edm nech m\u011b jet nahoru.“ Dve\u0159e v\u00fdtahu se pomalu za\u010daly zav\u00edrat.<\/p>\n\n\n\n

„Jsi lh\u00e1\u0159ka, nenech\u00e1m t\u011b m\u00edt to tajemstv\u00ed jen pro sebe. Sv\u011bt si zaslou\u017e\u00ed v\u011bd\u011bt, co tam je.“ D\u00edvenka mimo v\u00fdtah vb\u011bhla do n\u011bj, jej\u00ed kudrnat\u00e9 vlasy za n\u00ed vl\u00e1ly. Sv\u011btlo zhaslo. Dve\u0159e se zav\u0159ely. T\u011blo se svalilo na podlahu, kudrny jako podzimn\u00ed l\u00edstky padaly na zem. D\u00edvenka le\u017eela a tekla z n\u00ed krev. V oku m\u011bla zara\u017eenou jehlu. Nek\u0159i\u010dela, potichu na\u0159\u00edkala. Le\u017eela, a pak u\u017e se ani nehla. D\u00edvka s modr\u00fdmi \u0161aty st\u00e1la nad kudrnami a smrt\u00ed. Krvav\u00e9 oko tvo\u0159ilo rud\u00e9 bublinky na jehle. D\u00edvka se pod\u00edv\u00e1 znovu na po\u010det pater. Pr\u00e1v\u011b se dostala na dno. Vyhr\u00e1la. Hned, co se dve\u0159e znovu otev\u0159ou, je z v\u00fdtahu pry\u010d. <\/p>\n\n\n\n

Patro je pr\u00e1zdn\u00e9, \u010dern\u00e9 a nudn\u00e9, nic tam nen\u00ed. M\u00e1 hlad. Chce sp\u00e1t, ale boj\u00ed se. N\u011bkudy z v\u00fd\u0161ky k n\u00ed dol\u00e9h\u00e1 zvuk orchestru. Zprvu jenom stoj\u00ed a \u010dek\u00e1. Pak si za\u010dne pobrukovat, zp\u00edv\u00e1, k\u0159i\u010d\u00ed. Sval\u00ed se na zem vedle zdi u v\u00fdtahu. Z\u00e1da m\u00e1 op\u0159en\u00e9 o studen\u00fd, mokr\u00fd k\u00e1men. Znenad\u00e1n\u00ed vid\u00ed sv\u011btlo. Osln\u011bna m\u017eour\u00e1 a st\u00e1le se to p\u0159ibli\u017euje, sly\u0161\u00ed hluk stroje. Ne\u017e se nad\u011bje, t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e se rozev\u0159ou a proti stoj\u00ed jej\u00ed vychovatelka, hled\u00ed na ni pov\u00fd\u0161en\u011b, lehounce se u\u0161kl\u00edbaje, potvrzena ve sv\u00e9m p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n

Janek Pol\u00e1\u010dek (18 let)<\/p>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Prodava\u010d s mlhou Na rohu ulice, kudy chod\u00ed snad jen zima a tma, blik\u00e1 jemn\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Lehce osv\u011btluje vyz\u00e1blou postavu se zk\u0159ehl\u00fdma rukama, na kter\u00e9 nepravideln\u011b odkap\u00e1v\u00e1 vosk ze sv\u00edce.  Bloud\u00ed tam prodava\u010d s mlhou. M\u00e1 pl\u00edce pln\u00e9 chladu a ztuhl\u00fdmi \u00fasty si p\u00edsk\u00e1 pro kur\u00e1\u017e. Volnou rukou za sebou t\u00e1hne voz\u00edk pln\u00fd mlhy. Postupuje … Read more<\/a><\/p>","protected":false},"author":3,"featured_media":0,"parent":0,"menu_order":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","template":"","meta":{"episode_type":"","audio_file":"","podmotor_file_id":"","podmotor_episode_id":"","cover_image":"","cover_image_id":"","duration":"","filesize":"","filesize_raw":"","date_recorded":"","explicit":"","block":"","itunes_episode_number":"","itunes_title":"","itunes_season_number":"","itunes_episode_type":"","footnotes":""},"class_list":["post-1366","page","type-page","status-publish"],"aioseo_notices":[],"aioseo_head":"\n\t\t\n\t\n\t\n\t\n\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t