Miroslav Krobot o Dialogickém jednání jako dopis Prof. Ivanu Vyskočilovi v rámci jeho knihy Nečíst.
Dialogické jednání objevil prof. Ivan Vyskočil po dlouholetém výzkumu volné dramatické hry. Je to stěžejní a zásadní disciplína v našem pojetí studia herectví, autorské tvorby a divadla. Jde o to, jak v rámci volné dramatické hry v sobě znovu objevit dětskou zvídavost, spontaneitu a hru. Být bezúčelový, spontánní, hrát si a tvořit.
Dialogické jednání
- Dialogické jednání je nejvíce svobodná a otevřená dramatická hra, tzv. sólová improvizace bez zadání, komunikace s „vnitřním partnerem“, koho mám v sobě a s kým komunikuji.
- Komplexní jí nazýváme proto, že propojuje psychiku s tělem, hlasem, řečí – stáváme se celistvou osobností.
- Dialogické jednání se odehrává ve veřejném prostoru, před přejícím publikem tzv. vstřícnou pozorností. Vstřícnou znamená z jeho pohledu, přijímající.
- Zkoušející v prostoru objevuje sám sebe a komunikaci. Jde o jakýsi typ samomluvy, jako když si dítě hraje samo se sebou, nebo člověk sám se sebou vede rozhovor. Vědomě opravovat, spontánně jednat, zkoušet, experimentovat. To je pro člověka podle Vyskočila osvobozující proces, protože nezůstává v jednom kruhu toho, co už našel, ale pouští se do nových věcí, a v tom vidí kreativitu.
Dialogické jednání a věkové skupiny
U malých dětí může Dialogické jednání pomoci překonávat strach, ustát samo sebe a své jednání před veřejností, hrát si plně a zaujatě místo hraní a předvádění. Zůstat v otevřenosti, svobodě, hravosti, a to i v pozdějším věku.. Naučí se brát život a tvorbu jako nehotovu věc, plnou možností, bez strachu z neočekávaných situací. Není bezradné, když nemá zadání. Dialogické jednání učí děti pracovat se strachem, napětím, svobodou a otevřeností.
Jaký vliv na výchovu herce, umělce, tvůrce má Dialogické jednání?
Herec nebo jiný umělec či tvůrce potřebuje vztah, komunikaci, dialog. Fotograf a malíř potřebuje být v dialogu s obrazem, herec s hereckým partnerem, prostorem, atmosférou, scénárista se slovem. Jde o věcnost, aby se nestalo, že by umělec žil a tvořil pro očekávání jiných a úspěch, protože pak se ztrácí pravdivost umělce.
K čemu může být Dialogické jednání?
– uvolnění, – koncentrace, – vnímání, – nadhled, – práce se strachem, nejistotou a trémou, – zájem a vášeň pro hru, věcnost, – zvědavost, – otevřenost, – svoboda, – trpělivost, – naslouchání, – dialog a komunikace, – kritické myšlení, – empatie, – důstojnost a respekt, – odpovědnost, – pravdivost, – herecká a umělecká autenticita, – práce s chybou a selháním, – přirozené veřejné vystupování, – schopnost improvizace, – hravost, – humor, autentický tělový, hlasový a řečový projev, schopnost ustát nevědění
Jak se Dialogické jednání praktikuje?
Zkouší se pravidelně, většinou 1 x týdně (60-120 minut). V jednoduché místnosti se vytvoří prázdný prostor pro zkoušejícího před očima diváků (vstřícná pozornost), kteří sedí na židlích. Každý z diváků se stává v průběhu lekce zkoušejícím. Max. počet 12 lidí, min. 2. Lektor sedí po levé straně prostoru na straně diváků. Sleduje a dává připomínky, zpětnou vazbu, k proběhlému jednání. Nikdo jiný zpětnou vazbu nedává. V průběhu cca prvních tří měsíců prožívá zkoušející chaos, s kterým se postupně učí pracovat a uvědomovat si, co pro něj osobně konkrétní jednání znamená. Existují pouze tři základní pravidla pro zkoušejícího: 1/ nedívat se do publika, 2/ nevymýšlet, nevyrábět, přicházet do prostoru s ničím, 3/ nebrat do hry rekvizitu. Součástí sebezkušenosti je psaná reflexe, kterou by jsi měl zkoušející z jednání napsat doma, zreflektovat zkoušení, vypíchnout momenty dalších možností a směřování jednání. Jde o zvědomování proběhlého procesu.
